Třídní výlet

Náš třídní výlet započal cestou. O půl třetí ve středu jsme se všichni sešli v Lužicích na nádraží. Pan učitel dorazil dokonce i později než já, a to je co říct! Všichni byli dobře naladěni, i když nás zamrzel fakt, že Terka nejede. Rozhodnutí změnila na poslední chvíli, protože se jí před nastoupením do vlaku udělalo špatně.

První vlak nás odvezl do Hodonína. Cestou jsme zjišťovali, co kdo nemá, co si kdo zapomněl, co vzal za hry, chipsy a podobně. Před výstupem jsem si vzpomněl na seznam potřebných věcí, které jsme si měli vzít s sebou. Pan učitel nám na něj totiž napsal „tyčinku pro pana učitele“, kterou jsme mu měli odevzdat, tak jsem sáhnul
do batohu pro připravené oplatky a předal jeden panu učiteli a jeden paní učitelce.

Ve druhém vlaku, do kterého jsme nastoupili po krátkém čekání, bylo narváno. Po tom, co jsme prošli dva vagony bez jediného volného kupé, jsme byli nuceni stát nebo se posadit na zarezervovaná sedadla. Všichni
si samozřejmě vybrali pohodlnější řešení a usadili se, ačkoliv někteří ne nadlouho, jelikož dorazili majitelé rezervací.

Ve městě Hranice na Moravě jsme vystoupili a chytili další vlak. Než nás odvezl do Valašského Meziříčí, stihli jsme si zahrát „člověče, nezlob se“.

Putování jsme zakončili jízdou autobusem do Horní Bečvy, kde jsme měli být ubytováni, a krátkou procházkou po svých. Když jsme dorazili do penzionu, všichni jakoby ožili při pohledu na velký bazén
na zahradě. Okamžitě jsme začali prozkoumávat celý pozemek. Našlo se tam volejbalové hřiště, pískoviště,
jež ihned kolonizoval Ivan, neznámá hra s kuželkami a houpačka. Areál byl nádherný!

Ubytovali jsme se a vypadalo to, že bychom si i zchrupli, protože cesta byla dlouhá a vyčerpávající, ale byl nám udělen příkaz sejít dolů na večeři.
Ta byla prostě vynikající! Lahodné kuře s chutnou rýží a… ehm…zeleninou, dobrou…

Večeře nás dostatečně probrala, takže jsme se s pár odvážlivci rozhodli na vlastní kůži zažít ledovou vodu bazénu. Pověsti nelhaly, proto jsme se asi po deseti minutách vynořili a osušili. Po teplé sprše jsme usedli k čaji ne o páté, ale o půl desáté. K čajíku jsme vzali karty s úmyslem hrát poker, což se nám sice podařilo, ale jen na půl hodiny. I tak jsem ale zvládl všechny o všechno obrat!

Po čajíčku přišla večerka, a tak jsme všichni zalehli a usnuli.

 

Další den se většina třídy vypravila brzo po ránu do obchodu nakoupit sladkosti, brambůrky, pití, žvýkačky
a další k životu potřebné produkty. Já jsem na rozdíl od nich moudře usoudil, že spánek mi prospěje víc.

Poté, co se všichni vrátili, použil pan učitel násilí, aby zbylé spáče dostal z postele. Po rychlé ranní hygieně jsme se shromáždili v jídelně u stolu, na kterém byly vyskládány hory jídla. Byla tu šunka, salám, eidam, hermelín, uzený sýr, rohlíky, chléb, máslo, rajčata, paprika, okurky, a dokonce i marmeláda a vánočka.
Spořádali jsme, co se dalo a všechno zapili čajem.

Po velmi dobré snídani jsme si sbalili batůžek na dopolední pochod a vyrazili na autobusovou zastávku, odkud nás  po dvaceti minutách odvezl autobus na Pustevny. Odtud jsme se pěšky prošli až k hotelu Radegast, cestou jsme se vyfotili u Radegastovy sochy a občerstvili se v bufetu. V hotelové restauraci jsme poobědvali
a odpočinuli si na zpáteční cestu. Ta byla podstatně rychlejší, protože naše žaludky byly plné. Při čekání na autobus, který nás následně odvezl k ubytování, mě pan učitel stihl rozdrtit v „člověče“.

Hned, co autobus zastavil, pádili jsme k Malinům a naskákali do bazénu, protože bylo nesnesitelné horko. Bazén nás nádherně zchladil, možná až příliš. Čvachtali jsme se tam, dokud nám nezačalo být chladno. Tehdy jsme vylezli a osušili se, načež následovala večeře.

Předchozí den jsme si mohli vybrat jídlo. Ačkoliv se nás pan učitel všemožně snažil přesvědčit, abychom hlasovali pro špagety, jednoznačně vyhrály domácí borůvkové knedlíky. Ty tu teď ležely před námi, posypané nastrouhaným perníkem a cukrem, zalité horkým máslem. Chutnaly prostě božsky! Všichni byli po celodenním pohybu zdravě vyhládlí, a tak většina z nás spořádala svou porci o čtyřech velkých knedlících.

Po večeři pan učitel vyhlásil povinný turnaj ve volejbalu. Seskládali jsme dva týmy: se mnou v týmu byl Ivan, Tomáš, Adam a Lucka, bez které by to asi nedopadlo tak, jak to dopadlo. Proti nám byli nasazeni Seba, Natka, Maruš, Julča a Nikola, kteří byli první set absolutně rozdrceni. Proto se jim na pomoc dostavil pan učitel a následně také paní učitelka, což se projevilo na druhém setu, který jsme jen těsně prohráli. To nás namotivovalo, takže ve třetím setu jsme se extrémně snažili, a i maskoti jako já jsme sem tam něco zahráli. Čím blíž byla hra u konce, tím byla také napínavější. Hráli jsme totiž do dvaceti pěti bodů, přičemž ten, kdo jich dosáhne dřív, musí vést alespoň o dva body, aby vyhrál. Konečné skóre bylo třicet ku třiceti dvěma, ačkoliv se i jejich tým opravdu snažil.

Po turnaji přišla sprcha a znova večerní čajíček s pokerem. Zanedlouho se ovšem všichni odebrali na kutě, protože chtěli být vyspaní na další den.

 

Ráno všichni měli trochu mrzutější náladu, protože to měl být poslední den našeho výletu. Snídaně ale byla i přesto vynikající, podobná jako předchozí den. Všichni se nacpali dosyta a potom šli dobalit poslední drobnosti, na které včera zapomněli.

Jakmile byli všichni kompletně sbalení, vyrazilo se na autobus. Ten nás odvezl do Rožnova pod Radhoštěm, kde jsme navštívili skanzen. Asi po dvou a půl hodinách prohlídek jsme navštívili obchod se suvenýry, který byl nejlepší budovou v celém skanzenu, protože tam prodávali poklad. Dřevěný a především hlučný poklad! Umně vyrobené trumpetky, které ihned koupila půlka třídy včetně mě.

No, možná to nebyla nejlepší budova, protože jsme hned z obchodu zamířili do restaurace. Tu bych asi řadil i před obchod se suvenýry, protože jídlo bylo výborné a ani nijak drahé, jak jsme uprostřed skanzenu očekávali.

 

Tímto bohužel náš výlet končil. Vydali jsme se na vlakové nádraží a cestou  jsme všichni poctivě troubili na nově zakoupené trumpetky. Panu učiteli bylo líto, že si ji také nekoupil, tak jsme ho zatáhli do jiného obchůdku, kde mu prodali alespoň píšťalku. Na poslední fotce všichni spokojeně pískali či troubili.

 

 

Výlet jsme si opravdu užili. Mrzí nás, že Terka nemohla jet s námi, tak snad pojede příště. Pokud nějaké příště bude! Všichni doufáme, že ano, protože se nám výlet opravdu líbil. Ale s naším panem učitelem nemůže být nikdy nuda!

 

 

---

Protrhání plodů jabloní

V pátek jsme s osmáky v rámci pracovních činností navštívili zahradu za obecním úřadem. Pan Pavka nám zde ukázal, jakým způsobem můžeme protrhat plody ovocných stromů tak, abychom dosáhli lepší úrody, ale také jim ulevili od velké násady. Žáci se vesele pustili do práce. Už teď se těšíme na mošt, který by se po sklizni měl z jablek vyrobit.

 

---

Den linky 155

V úterý 15. 5. se naše třída zúčastnila akce Den linky 155. Jednalo se o projekt, ve kterém byla prezentována činnost záchranářů. Samozřejmostí byla prohlídka sanitek, či dalšího vybavení zdravotní záchranné služby. A jak na tom žáci jsou s podáním první pomoci? I to samozřejmě měli možnost vyzkoušet a musíme říct, že obstáli na výbornou.

 

---

Chráníme mořské želvy

Projekt je zaměřen na Indonésii, kde se vyskytuje 6 ze 7 současných mořských želv a kde jsou stále pod velkým tlakem a hrozí jim vyhynutí. Počty mořských želv klesly za posledních 70 let v Indonésie o více než 90 %. Je to hlavně kvůli tomu, že lidé ze zdejších ostrůvků stále vybírají čerstvě nakladená želví vejce a prodávají je do restaurací na jídlo. Do restaurací, kde jedí i turisté. Turistům jsou nabízeny i náramky z želvoviny = z krunýřů kriticky ohrožených karet pravých. Prodej želvoviny i želvích vajec je bohužel další obrovský problém tamní země týkající se přírody, v nedávné době bylo upozorněno na několik dalších problému: korály, ryby ve zdejších vodách a zejména pěstování palmy olejné, které představuje jednu z největších hrozeb naší civilizace. Žáci 8. třídy se rozhodli pomocí nejenom zpracováním informačních plakátů, ale i formou peněžitého příspěvku do Hodonínské Zoo, která se zabývá podporou mořských želv v Indonésii.

 

---

Návštěva Úřadu práce v Hodoníně

Dne 5. 3. navštívili žáci osmé třídy Úřad práce v Hodoníně. Zaměstnankyně úřadu žáky seznámila s možností dalšího studia na středních školách. Naši osmáci se tak dozvěděli o školách a oborech, které si mohou vybírat k dalšímu studiu po ukončení základní školy. Následovala diskuse, ve které se žáci individuálně věnovali výběru vhodné školy. 

---

Přednáška o zubní hygieně

 

Dne 2.3. se konala přednáška o zubní hygieně pod vedením paní doktorky Petry Čukové zaměřená na správnou techniku čištění zubů a prevenci vzniku zubních kazů. Dozvěděli jsme se, že bychom si měli zuby čistit po každém jídle, které obsahuje cukr, dále bylo představeno několik druhů kartáčku (klasické, mezizubní a sólové) a vysvětleno jejich správné používání. Na konci přednášky mohli žáci vyzkoušet stanovení indexu plaku svých zubů a zjistit tedy jestli je jejich zubní hygiena dostatečná. Přednáška plná praktických ukázek se žákům líbila.